This page uses content from Wikipedia and is licensed under CC BY-SA.

Miroslav Pangrác – Wikipedie

Tento článek je o Miroslavu Pangráci starším. O jeho synovi pojednává článek Grác.
Miroslav Pangrác
Miroslav Pangrác v roce 2009
Miroslav Pangrác v roce 2009
Narození 16. října 1924
Rakovník
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 19. června 2012 (ve věku 87 let)
Rakovník, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Rakovník
Národnost česká
Povolání sochař, malíř
Příbuzní otec Jan Pangrác (1895–1959)
matka Emilie Pangrácová, roz. Fialová (1899–1987)
bratr František (1922–2009)
sestra Anna (* 1940)
syn Pangrác Miroslav ml.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miroslav Pangrác (16. října 1924 Rakovník19. června 2012 Rakovník) byl český akademický sochař a malíř, čestný občan královského města Rakovníka a Prahy 11.

Život

Miroslavův talent rozpoznal učitel Mostecký, pořadatel školních malířských soutěží, které jeho žák vyhrával, a díky vyhraným cenám, temperovým barvám a čtvrtkám, měl dostatek materiálu pro malování. Prvním vzorem se stal akademický malíř Alois Kalvoda a Miroslav maloval podle pohlednic s jeho obrazy. Na půdě rodinného domu pořádal první výstavy, nejlepší díla vystavoval v oknech dílny svého otce, Pangrácova pohřebního ústavu, a některé z obrázků i prodával.

Roku 1941, po ukončení měšťanské školy, nastoupil do keramické dílny rakovnického sochaře Františka Nonfrieda, maloval ornamenty na hrnky a vázičky. Jeho dalším pracovním materiálem se stala hlína, začal modelovat své první plastiky a portréty. Přestože jeho chuť a talent přerušil v roce dvaačtyřicátém nucený nástup na důl Loužek nedaleko Lužné na Rakovnicku, byl v září přijat na keramickou školu v Bechyni a již zde se pro své zkušenosti stal uznávaným učněm. Němci ale roku 1944 školu zavřeli a Miroslav opět nastoupil do Nonfriedovy dílny.

S koncem druhé světové války se Miroslav Pangrác chystal vstoupit na Akademii výtvarných umění v Praze. Na školu byl přijat, ze solidarity k nepřijatému kamarádovi Jiřímu Kodymovi ale nástup o jeden rok odložil a společně se vrátili do Bechyně, kde získal absolventské vysvědčení. Ke studiu na akademii nastoupil pod vedením profesorů Jana Laudy a Karla Pokorného (žáka Josefa Myslbeka). Studium úspěšně po pěti letech ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění.

Stal se členem spolku Mánes, zázemí našel v ateliéru pražského hotelu Gráf. Mimo portrétování řady významných osobností kulturního života se Pangrácovou doménou staly dětské portréty. Mezi nejznámější patří „Dítě v šátečku – Víťánek“ (1955), Pangrácův syn z prvního manželství, a „Gábinka“ (1977), dcera z manželství druhého, vystavená na výstavě Grand Palais v Paříži. Později, v letech devadesátých, tvořil v ateliéru na pražském Újezdě, ale i v nově vybudovaném ateliéru v rodném domě v Rakovníku. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes zdobí náhrobek autora české národní hymny.

Svým celoživotním dílem navazoval na odkaz Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy, který rozvíjel do vlastních osobitých poloh. Za svoji práci získal mnoho odborných ocenění a čestných uznání. V roce 1983 obdržel výroční cenu SČVU a ČVFU a byl jmenován zasloužilým umělcem. Pracovní nasazení vydrželo Miroslavu Pangrácovi do pozdního věku, i přes ubývající fyzickou sílu a zdravotní potíže. Ani tak se ale nenechával od práce odradit, a, nemohl-li vytvářet těžké sochy a bysty, maloval. A to jak obrazy v osobitém stylu, tak i malby abstraktní.

Zemřel 19. června 2012 v rodném domě v Rakovníku.[1]

Dílo (výběr)

Sochař a malíř Miroslav Pangrác při práci na bystě Josefa Kajetána Tyla

Výstavy (výběr)

  • Účast na výstavách: na členských výstavách Mánesa, na všech přehlídkách československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu od roku 1951 a na všech tematických výstavách SČVU, dále společné výstavy s Vilmou Vrbovou-Kotrbovou a svým synem Miroslavem Pangrácem (1967), tvořícím pod pseudonymem Grác.
  • 1959 MoskvaSSSR
  • 1975 HavanaKuba
  • 1977 Káhira, AlexandriaEgypt
  • 1970 Gostynin – Polsko (s malířkou Blankou Velovou)
  • 1970 BudapešťMaďarsko (se sochařkou Zinou Koulovou, grafikem Jiřím Mádlem a malířkou Helenou Slavíkovou)
  • 1972 Dzintari – Lotyšsko
  • 1975 Budapešť – Maďarsko
  • 1976 SofiaBulharsko
  • 1977 Budapešť – Maďarsko
  • 1982 BukurešťRumunsko (s malířkou Blankou Velovou)
  • 1983 Berlín – NDR (Dny československé kultury)
  • 1986 Wismar – NDR (s výtvarnicí Květou Hamsíkovou)
  • 1986 Praha – Zasloužilý umělec Miroslav Pangrác, výběr z tvorby (vystaveno 95 sochařských děl a 99 obrazů)
  • 1988 PařížFrancie (společně s ostatními umělci ČSSR)
  • 1999 Rakovník (u příležitosti 75. narozenin)
  • 2004 Rakovník (u příležitosti 80. narozenin)
  • 2009 Rakovník – Malující sochař Miroslav Pangrác (u příležitosti 85. narozenin)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Odešel sochař Miroslav Pangrác. Rakovnický deník [online]. 2012-06-23 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 

Literatura

  • Miroslav Pangrác – PhDr. Vlastimil Vinter, CSc., Miroslav Pangrác, Ivo Mička, Václav Zoubek (Rabasova galerie Rakovník, 2004)
  • Být sochařem – o životě a práci s Miroslavem Pangrácem (Ivo Mička, 2000)
  • Malující sochař Miroslav Pangrác (Ivo Mička, 2009)
  • Slovník výtvarníků z Rakovníka a okolí (Ivo Mička, 2010)

Externí odkazy