This page uses content from Wikipedia and is licensed under CC BY-SA.

Johann Emanuel Veith – Wikipedie

Johann Emanuel Veith
Johann Emanuel Veith, Akvarel od Josefa Kriehubera, 1860
Johann Emanuel Veith, Akvarel od Josefa Kriehubera, 1860
Narození 22. července 1787
Chodová Planá
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 6. listopadu 1876 (ve věku 89 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Emanuel Veith (22. července 1787 Chodová Planá[1]6. listopadu 1876 Vídeň) byl rakouský lékař, veterinář, teolog, kazatel a spisovatel narozený v Čechách na Šumavě.

Život

Johann Emanuel Veith se narodil v Chodové Plané (německy Kuttenplan) v židovské rodině. V matrice je zapsán jako Mendel Veit, což bylo jeho původní jméno. Veithův otec, který vlastnil tabákový sklad, chtěl mít ze syna rabína. Již v mládí ovládal hebrejštinu, četl Voltaira a francouzské encyklopedisty v originále a taktéž i spisy Johanna Wolfganga von Goethe. Ve svých osmi letech sepsal v Klatovech divadelní hru. Za dalším studiem opustil rodný dům a přes Karlovy Vary došel až do Plzně. V roce 1801 se vydal do Prahy, kde absolvoval gymnázium. V Praze roku 1803 vydal své básnické prvotiny ve vlasteneckém čtvrtletníku (Vaterländische Vierteljahresschrift) Libussa, vydávaném Johannem Georgem Meinertem. Mladý Veith byl i hudebně a výtvarně nadán. Po maturitě začal v Praze studovat medicínu. Ve studiu pokračoval v roce 1809 ve Vídni, která se mu stala novým domovem. V roce 1812 završil studium a dosáhl titulu doktora lékařství. Stal se ředitelem veterinárního ústavu (Thierarzenei-Institut) a vědecky publikoval. V roce 1814 uvedlo Theater an der Wien jeho zpěvohru Die Rückkehr des Kaisers (Návrat císařův).

O dva roky později Veith konvertoval ke katolictví a roku 1821 se zřekl všech světských titulů. Vstoupil do řádu redemptoristů. Společně s Antonem Passym vydával v letech 1819-1823 literárně náboženský časopis „Oelzweige“ (Olivové ratolesti). V letech 1832-1845 působil jako kazatel ve vídeňské Katedrále svatého Štěpána. V roce 1831 vypukla ve Vídni epidemie cholery a Johann Emanuel Veith pomáhal nejen jako duchovní pastýř, ale i jako lékař. Veith byl příslušníkem kruhu vídeňských romantiků (Wiener Romantikerkreis), šiřitelem křesťanské filosofie tzv. „Güntherovy školy“ a zakladatelem Vídeňského spolku katolíků (Wiener Katholikenverein), který prosazoval větší svobodu církve vůči státu. V letech 1850-1855 přesídlil do Prahy. Poté se vrátil do Vídně, ale byl již téměř hluchý. Po čase i oslepl, ale přesto pracoval neúnavně dál. Přeložil a kritickým výkladem doplnil starozákonní Píseň písní a Kohelet. K padesátému výročí kněžství byl jmenován čestným občanem Vídně. Kongregací redemptoristů byl podán podnět k Veithovu blahořečení a on sám přijat mezi obláty. Zemřel 6. listopadu 1876 ve Vídni a byl pochován na hřbitově v Matzleinsdorfu, po zrušení zvaném dnes Waldmüllerův park.

Reference

  1. Matriční záznam o narození a obřízce

Externí odkazy