This page uses content from Wikipedia and is licensed under CC BY-SA.

Římský klub – Wikipedie

Římský klub
Logo Římského klubu
Logo Římského klubu
Vznik 1968
Sídlo Winterthur, Švýcarsko
Členové 100
Lídr Mamphela Ramphele (od 2018)
Oficiální web www.clubofrome.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římský klub je globální think tank, který byl založen v dubnu 1968 a celosvětovou pozornost získal v roce 1972 svou první zprávou Meze růstu (Limits to Growth). Římský klub o sobě uvádí, že je "organizací jednotlivců, kteří sdílejí společný zájem o budoucnost lidstva a usilují o změnu. Naším posláním je podporovat porozumění globálním výzvám, kterým čelí lidstvo a navrhovat řešení prostřednictvím vědecké analýzy, komunikace a jejich prosazování."[1] Členy jsou známé a respektované osobnosti v disciplínách, které jsou pro poslání klubu relevantní, jako je sociální rozvoj, ekonomika a životní prostředí. Mezi členy jsou významní vědci, špičkoví podnikatelé, bývalí politici a bývalé hlavy států, jejichž společným zájmem je budoucnost lidstva a diskutují o hlavních globálních problémech a výzvách. Přibližně jednou ročně si nechávají zpracovat tzv. "Zprávu Římskému klubu" na určité téma, které pak obšírně diskutují.[2][3] Od 1. července 2008 má klub sídlo ve Winterthuru ve Švýcarsku.

Založení

Za jeho zakladatele jsou považováni italský průmyslník Aurelio Peccei a skotský vědec Alexander King.

Členové

Na začátku roku 2018 měl Římský klub 101 plných členů, 21 asociovaných členů a byl řízen dvanáctičlenným řídícím výborem.[4] Dále na svých stránkách uvádí 43 čestných členů, mezi které patří Al Gore, Michail Gorbačov, španělský král Juan Carlos I, princ Filip z Belgie, královna Beatrix z Nizozemska, Romano Prodi a Jacques Delors.[5] Jediným českým členem samotného Římského klubu byl v minulosti Václav Havel.[2][3]

Významní současní a bývalí členové

  • Hans–Peter Dürr (1929–2014) – německý fyzik,
  • Mahdi Elmandjra (1933–2014) – marocký futurista, ekonom a sociolog,
  • Călin Georgescu (*1962) – rumunský expert na udržitelný rozvoj,
  • Nicholas Georgescu–Roegen (1906–1994) – rumunsko–americký matematik, statistik a ekonom, autor The Entropy Law and the Economic Process,
  • Michail Gorbačov (*1931) – sovětský a ruský politik, bývalý prezident Sovětského svazu,
  • Václav Havel (1936–2011) – dramatik a politik, bývalý prezident České republiky,
  • Bohdan Havrylyšyn (1926–2016) – ukrajinský ekonom, poradce ukrajinské vlády,
  • Daisaku Ikeda (*1928) – budhistický filosof, učitel a spisovatel, bojovník za nukleární odzbrojení,
  • Mugur Isărescu (*1949), guvernér Rumunské národní banky,
  • Erich Jantsch (1929–1980) – americký astrofyzik rakouského původu, autor knihy Technological Forecasting,
  • Derrick de Kerckhove (*1944) – kanadský profesor francouzštiny,
  • Alexander King (1909–2007) – francouzský vědec skotského původu, jeden z prvních vědců prosazujících udržitelný rozvoj, zakládající člen Římského klubu,[6]
  • Max Kohnstamm (1914–2010) – holandský historik a diplomat, bývalý generální tajemník Evropského společenství uhlí a oceli (předchůdce EU),
  • David Korten (*1937) – americký spisovatel
  • Elisabeth Mann–Borgese (1918–2002) – kanadská expertka na námořní právo, politiku a ochranu prostředí, profesorka univerzity v Halifaxu, zakládající člen Římského klubu,
  • Graeme Maxton – skotský ekonom, generální tajemník Římského klubu,
  • Dennis Meadows (*1942) – americký vědec, specialista na management systémů,
  • Donella Meadows (1941–2001) – americká vědkyně v oblasti ochrany životního prostředí,
  • Mihajlo D. Mesarovic (*1928) – srbský vědec v oblasti systémového inženýrství a matematiky,
  • George P. Mitchell (1919–2013) – americký podnikatel,
  • Mohan Munasinghe – fyzik a ekonom ze Sri Lanky,
  • Aurelio Peccei (1908–1984) – italský průmyslník a filantrop, zakládající člen Římského klubu,[6]
  • John R. Platt (1918–1992) – americký fyzik a biofyzik,
  • Mamphela Ramphele (*1947) – jihoafrická politička a lékařka, bojovnice proti apartheidu, bývalá ředitelka Světové banky,
  • Joseph Stiglitz (*1943) – americký ekonom,
  • Ivo Šlaus (*1931) – chorvatský jaderný fyzik,
  • Prince Hassan bin Talal (*1947) – člen jordánské královské rodiny,
  • Hugo Thiemann (1917–2012) – švýcarský vědecký manažer a vizionář,
  • Pierre Elliott Trudeau (1919–2000) – bývalý premiér Kanady;
  • Robert Uffen (1923–2009) – kanadský geofyzik,
  • Victor Urquidi (1919–2014) – mexický ekonom,
  • Frederic Vester (1925–2003) – německý biochemik.

Cíle

Cílem Římského klubu je identifikovat nejdůležitější budoucí problémy lidstva a planety prostřednictvím holistického, interdisciplinárního a dlouhodobého výzkumu; vyhodnotit alternativní budoucí scénáře a analýzy rizik; vyvíjet a navrhovat praktické postupy; sdělovat nové poznatky a trendy významným činitelům a veřejnosti a iniciovat společenské debaty s cílem zlepšit budoucnost.[7] Současný pracovní program římského klubu se zaměřuje na témata

  • reformulování cílů a změna fungování našich ekonomických systémů;
  • oddělení růstu prosperity a spotřeby zdrojů;
  • zajištění obživy, pracovních míst a příjmů.[7]

K dosažení svých cílů se Římský klub spoléhá také na vzdělávání mladší generace. Například v Německu proto byla v roce 2004 založena celá síť středních škol v rámci německé asociace Římského klubu, mezi jejichž hlavní programové cíle patří naplňování Cílů udržitelného rozvoje OSN.[8][9]

Národní asociace

Římský klub má národní asociace ve 35 zemích.[10] Posláním národních sdružení je rozšiřovat myšlenky a vize Římského klubu ve svých zemích, nabízet řešení a prosazovat udržitelnější a spravedlivější ekonomiku ve svých zemích a podporovat mezinárodní sekretariát Římského klubu s pořádáním akcí, jako je výroční valná hromada.[11]

Zprávy Římského klubu

Zprávy Římskému klubu považuje toto sdružení za nejdůležitější dokumenty, které vydává. Jedná se o recenzované studie zadané výkonným výborem nebo navrhované členem nebo skupinou členů nebo jednotlivcem nebo institucí mimo klub. Podle členů klubu pomáhají rozhodujícím osobám a veřejnosti lépe pochopit hlavní globální problémy. Často obsahují konkrétní politické návrhy a usilují o posílení většího smyslu pro občanskou odpovědnost. Jsou určeny k zahájení diskuse mezi podnikateli, politiky, šéfy mezinárodních agentur, akademiky, pedagogy a médii.[12]

Vybrané zprávy Římského klubu:

  • 1972: Meze růstu (The Limits to growth)[13]
  • 1975: Lidstvo v bodu zvratu (Mankind at the turning point)[14]
  • 1978: Po době odpadové (Beyond the age of waste)[15]
  • 1989: Překročení mezí (Beyond the Limits to growth)[16]
  • 1991: První globální revoluce (The first global revolution)[17]
  • 1998: Faktor čtyři (Factor four : doubling wealth, halving resource use)[18]
  • 2010: Faktor pět (Factor five : transforming the global economy through 80% improvements in resource productivity)[19]
  • 2015: Na hraně (On the edge : the state and fate of the world's tropical rainforests)[20]

Kritici

Nositel Nobelovy ceny ekonom Robert Solow kritizoval publikaci Meze růstu pro „zjednodušující“ scénáře. Kritizoval Římský klub pro údajně amatérské metody: „Jediná věc, která mě opravdu zneklidňuje, jsou amatéři, kteří dělají absurdní výroky o ekonomice, a myslím si, že Římský klub je nesmysl. Ne proto, že by přírodní zdroje nebo ekologické potřeby nebyly v čase omezené, ale omezení nesouvisí s růstem, ale s úrovní hospodářské činnosti. Nemyslím si, že Římský klub je nesmyslný nápad – ale tak, jak dělají amatérskou dynamiku bez licence, bez řádné kvalifikace je špatně.“[21]

Česká (československá) asociace Římského klubu

Vznik československé pobočky Římského klubu prosazoval již v roce 1990 Miloš Zeman,[22] oficiálně pobočka – Československá asociace Římského klubu – vznikla 22. února 1991. Sdružovala v době svého vzniku tři desítky osobností vědy, kultury a veřejného života z Československa. Čestným předsedou byl zvolen Václav Havel, předsedou byl prof. Valtr Komárek, vědeckým sekretářem Ing. J. Nekola, místopředsedy byli zvoleni rektor Univerzity Karlovy prof. Radim Palouš, děkan matematicko-fyzikální fakulty University Komenského prof. Beloslav Riečan a Miloš Zeman.[23] Po smrti Václava Havla uveřejnil Římský klub nekrolog.[24]

Dne 4. března 2008 byl zvolen předsedou České asociace Římského klubu docent Pavel Nováček,[25] dalšími členy výboru byli zvoleni prof. Jarmila Doubravová, prof. Jiří Drahoš, doc. Jaroslav Kalous a Ivan Klíma, sekretářem pak Michal Paulus.[26] Po svém zvolení do čela Akademie věd se Jiří Drahoš práce České asociace Římského klubu nezúčastňoval.[3] V roce 2018 se stal předsedou České asociace Římského klubu doc. RNDr. Bohumír Štědroň, CSc. z Univerzity Karlovy.

K různým zprávám o tom, že Římský klub je součástí zednářského hnutí, prohlásil v roce 2018 doc. Nováček: "Jako předseda české asociace prohlašuji, že Římský klub nespřádá konspirační plány a nechce se nějakými záludnými metodami podílet na moci ve státě či ve světě." [3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Club of Rome na anglické Wikipedii a Club of Rome na německé Wikipedii.

  1. Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  2. a b NOVÁČEK, Pavel. Okopávání kotníků. stuz.cz [online]. [cit. 2018-01-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d NOVÁČEK, Pavel. Přátelé Miloše Zemana sejí pomluvy a zášť. Lidové noviny. 2018-01-25, s. 11. 
  4. Membership • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  5. honorary members • Members • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  6. a b The story of the Club of Rome [online]. Club of Rome [cit. 2013-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 May 2013. (anglicky) 
  7. a b Club of Rome. Club of Rome [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  8. Club of Rome Schulen. Club of Rome Schulen [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. (německy) 
  9. Cíle udržitelného rozvoje OSN [online]. Enviwiki.cz [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  10. National associations • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  11. Annual Conference 2016 • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-26. 
  12. Reports • Club of Rome. www.clubofrome.org [online]. [cit. 2018-01-27]. Dostupné online. 
  13. The Limits to growth; a report for the Club of Rome's project on the predicament of mankind. New York,: Universe Books 205 pages s. ISBN 0876631650. OCLC 307838 
  14. MESAROVIĆ, Mihajlo. Mankind at the turning point : the second report to the Club of Rome. London: Hutchinson & Co xiii, 210 pages s. ISBN 0091234719. OCLC 9651024 
  15. GABOR, Dennis. Beyond the age of waste : a report to the Club of Rome. Oxford [England]: Pergamon Press xviii, 237 pages s. ISBN 0080218342. OCLC 3480983 
  16. PESTEL, Eduard. Beyond the Limits to growth : a report to the Club of Rome. New York: Universe Books 191 pages s. ISBN 0876636989. OCLC 19512951 
  17. KING, Alexander. The first global revolution : a report. 1st ed. vyd. New York: Pantheon Books xxvii, 259 pages s. ISBN 0679738258. OCLC 23869604 
  18. WEIZSÄCKER, Ernst U. von (Ernst Ulrich),. Factor four : doubling wealth, halving resource use : the new report to the Club of Rome. London: Earthscan xxix, 322 pages s. ISBN 9781853834066. OCLC 37349972 
  19. Factor five : transforming the global economy through 80% improvements in resource productivity : a report to the Club of Rome. London: Earthscan/The Natural Edge Project xix, 400 pages s. ISBN 9781844075911. OCLC 320189014 
  20. CLAUDE, Martin. On the edge : the state and fate of the world's tropical rainforests : a report to the Club of Rome. Vancouver: [s.n.] 1 online resource s. ISBN 9781771641401. OCLC 907565834 
  21. CLEMENT, Douglas. Interview with Robert Solow | Federal Reserve Bank of Minneapolis. www.minneapolisfed.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  22. Martin Weiss, Respekt 19. 12. 1990
  23. Lidová demokracie, Brno, 23.2.1991
  24. [web.archive.org]
  25. O mně. www.pavelnovacek.eu [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  26. News 2007 - The Club of Rome - Europe. www.clubofrome.at:80 [online]. 2008-03-14 [cit. 2018-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazy